Horečka!

23. května 2020 v 9:38 | kačenka. |  novinky!
Pepík byl ze všeho, co zažil ze dne války, tak zničený, že sotva došel domů. Co mu máma s babičkou říkaly, poslouchal na půl ucha. Ale když zachytil slovo koupání, začal se bránit. Nebude se dneska koupat, vždyt by se do vany ani nedoploužil, a kdyby tam vlezl, neměl by sílu vylézt ven. Napíchoval babiččiny jablkové knedlíky tak pomalu, jako by nedržel vidličku, ale těžké vidle, a všechny pokyny ke koupání, skova o mýdle, uších, žínce a o špinavém krku slyšel jako z veliké dálky. Ten hoch bude mít zase angínu, usoudila máma a babička radila, dát mu pro všechny případy na krk tvarohový obklad proti horkosti. Pepík se tedy radši vzchopil a honem knedlíky spolykal a rozhodl se, že vleze do vany, jen aby si ho už neprohlížely a aby se ho nikdo na nic neptal. Jestli ti opravdu není dobře, snad by ses ani neměl koupat, uvažovala máma. Je mi dobře, mám jenom starosti, zabručel Pepík a slyšel, jak se vedle v pokoji táta s dědečkem rozesmáli. Pepíkovi to bylo na ně moc líto. Vlezl do vany a pustil si vodu tak, aby hučela a aby se v hukotu ztratilo, že Pepík zas už brečí. Opravdu brečel, protože věděl, že nemá nikoho. Zachráněný bráška se rozplynul a nebyl, zůstalo jen nepřátelské Kordovic mimino, které může být i holka, a daleko u delavarského ohnistě seděl kdysi Nejmenší mokasín. Měl by vlastně Delavary varovat. Jenže to udělat nemůže, protože patří k westmanům a Helmerse nezradí, když je mu ted zle. Půjde hned ráno za Helmersem a všecko mu vyloží, jak co bylo. Jenže nevěděl, jak mu vyloží, proč myslel, že hořelo, když možná nehořelo. A taky by se John Helmers štastně dopálil, že jeho důstojník zachranoval nepřátelského zvěda. A za tátou s tím taky nemůže, není to pro něj vážná věc, když se s dědečkem smáli. Za nikým z dospělých s touhle starostí nemůže, zůstal nadobro sám. Přitékající voda šuměla a Pepík brečel. Z vany šel pak rovnou do postele, a přece máma na něm něco poznala. Víš co, řekla mu do tmy pokoje, když jsou kluci k tobě falešní, tak si s nimi nehrej. Pepík cítil, jak se máma zlobí na nějaké cizí falešné kluky, kteří jejímu Pepíkovi ubližují. Zlobila se zrovna tak jako se tenkrát zlobila ta cizí maminka, když jejího Cizince Pepík a Mikulda přivázali ke stromu a namazali mu do vlasů žabí vajíčka. Pepíkovi jako by se začalo uvnitř rozjasnovat: když se máma zlobí na cizí kluky, to má přece Pepíka ráda! Třeba je to opravdu jeho pravá maminka a Mikulda jen žvanil. Co ho Pepík zná, nažvanil toho přece dost, takovej mormon. Pepík si najednou hrozně přál, aby ho bolelo v krku a aby se máma o něj bála. Myslím, že má angínu, řekl velice hlubokým hlasem. Vždyt jsem to věděla, vzdychla máma. Lítáš celé půldne kdoví kde, napiješ se uhřatý a pak ještě hodinu ležíš ve vaně. Zítra zameškáš školu, vidíš. Uvařím heřmánek s medem. Máma šla vařit heřmánek a Pepíkovi se začalo líbit dělat nemocného. Máma mu bude dávat teploměr, sedne si k němu a bude ho držet za ruku a bude počítat, kolik má Pepík tepů. Pepík nepůjde do školy, dostane k čaji poškoty, aby ho chleba neškrábal v krku, a máma mu přečte pohádku. Vždycky když má Pepík horečku, sedí máma u postele a čte ze stonací knížky. Je plná pohádek, máma vždycky začne počítat a kdo stůně, může si říct dost. U kterého čísla Pepík mámu zarazí, na té stránce si najdou pohádku. Máma čte a Pepík pije heřmánek s citronem a medem, potí se po acylpyrinu a je mu krásně. Pepík moc zatoužil, aby mu bylo krásně. Tak moc, až dostal nápad. Na nočním stolku je horký heřmánek a pod paží má Pepík teploměr. Kdyby Pepík namočil teploměr do vřelého heřmankového čaje, udělá se na teploměru horečka a máma se bude o Pepíka bát a bude se o něj starat. Dobře že šla máma hledat do kredence acylpyrin. Než se vrátí, vyčaruje si Pepík horečku a máma mu bude držet ruku a zůstane u něj sedět a nikam mu neodejde. Když měl Pepík posledně angínu, nešla máma ani do práce a zůstala u něj. pokud měl horečku. To přece Mikulda musí uznat, že by máma neseděla u Pepíka, kdyby Pepík nebyl jejich. Zahnal rychle všecky moudřejší myšlenky a rychle ponořil teploměr do horkého čaje. Však až se mimino narodí, budou se máma s tátou starat o mimino a Pepík už si mámy nic neužije. Bude to jako u Mikuldů. Vytáhl zpod polštáře baterku a posvítil si, jak velká horečka se udělala. A zděsil se: sloupeček rtuti, který ukazuje horečku, vůbec nebylo vidět. Asi se roztáhl po celém teploměru až úplně nahoru. Při takové horečce by se Pepík uvařil natvrdo jako vejce! Zkusil dát teploměr honem zpátky pod paži, aby ho tam ochladil, ale horečka se ani nepohnula. Zkusil zamávat, aby se horečka zmenšila ve větru, a pak si vzpomněl, že pan doktor teploměr sklepává, aby horečka zalezla zpátky dolů. Musí se s tím zaklepat, to je ono, a hodně a rychle, aby to bylo, než přijde máma s acylpyrinem. Zaklepal teploměrem, ale tvrdohlavá horečka se pořád nehýbala. Zabušil s ním o pelest, aby se přece hnula, a tu teploměr vyklouzl a rozbil se na zemi na tisíc kusů. Pepík se tak vyděsil, že zajel naráz pod peřinu jako hlemýžd do skořápky. Vůbec si neuměl představit, jak velkou udělal škodu, za kolik peněz. A taky nevěděl, jestli se nové teploměry kupují v obchodech jako hodinky, nebo jestli se dostávají u doktora jako brýle, a kolikrát za život se může dostat taková věc a jestli pro celou rodinu dohromady, nebo pro každého zvlášt. Až onemocní netřebický dědeček zápalem plic jako loni, nebudou mít pro něj teploměr s dědeček umře... Zamhouřil oči, jak nejvíc uměl, a slyšel potom jenom tátův hlas: Jak lehl, usnul a teploměr mu vyklouzl. Vždyt říkám, že se jen ulítal a nic zlého mu není. Neboj se, Marti. Ještě že to spadlo tak štastně na zem, že nezlomil teploměr v posteli a neporanil se o sklo, odpověděl mánin hlas. Pak slyšel Pepík, jak máma zametá smetáčkem střepy. Nech ho, at ho nevzbudíš, povídal tiše táta. Kdepak, mohl by v noci stoupnout na zem a vrazí si střepinu do paty, šeptala máma a potichu metla. Pepíkovi dalo moc práce, aby vydržel dělat, že spí. Zpod klapek se mu začaly tlačit slzy a neuměl je tam poslat nazpátek. Byly to docela nanicovaté zbytečné slzy. Táta a máma mají Pepíka rádi, je určitě jejich. Poznal přes víčka, že zhasli noční lampičku, a otevřel v bezpečí tmy očí a přál si neusnout, aby byl hodně dlouho takhle štastný a aby si po všem trápení toho štěstí užil. Když viděl, že táta s mámou zavřeli dveře, rozsvítil si baterku, namáčel piškoty do heřmánku a blaženě si pochutnával. Když všecko snědl, vypil čaj z hrníčku i z termosky, kterou mu máma dávala k posteli, když stonal, a spolkl jeden nedobrý acylpyrin. Třeba se všecko špatné do rána vypotí jako angína a Pepík bude už jen a jen jejich, tátův a mámin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama